Sukekiyo Berlin 2014 - Concert

Only in Czech language.

Tak nějak mi došlo, že jsem úplně zapomněl na článek o mojí fenomenální cestě na koncert Sukekiyo v Berlíně, který se uskutečnil už v září 2014! Jsem hrozný sklerotik, takže sice s půlročním zpožděním, ale přece. :D

Ameagari no Yuushi T-Shirt and Album Immortalis by Sukekiyo / Ameagari no Yuushi tričko a album Immortalis od Sukekiyo

Jak už jsem tedy napsal, tahle skvělá akce se odehrála 20. září 2014. Ráno, po tom, co jsem se samozřejmě nějakým způsobem připravil, jsem vyrazil do Teplic, kde jsem měl sraz se svými kamarády, co se mnou do Berlína jeli. Naše skupina byla seskládána z mé maličkosti, kamaráda Gertyze a jeho přítelkyně Zuzanky, kamarádky Elisse a kamaráda Radima. Tentokrát byla má cesta na koncert mnohem pohodlnější, protože Gertyz nás vezl svým krásným novým autem.

Cesta samotná byla zábavná, samozřejmě se to neobešlo bez vtípků a komentářů věcí, které jsme po cestě z okének zahlédli. Dali jsme si i malou kafe pauzu, při které jsme zkoušeli výkonnost Gertyzovoa autorádia. Jelikož jsem zrovna pouštěl song Internet War od Seo Taijiho, řvalo to na německém odpočívadle na všechny strany a všem Němcům bylo jasné, že k nim do země přijeli neukáznění Češi. :D

Po několika hodinách jsme pak konečně dorazili přímo do Berlína, kde jsme se museli proplétat jak malými uličkami tak čtyřproudovými silnicemi a hledali náš hostel, kde jsme měli rezervaci. Skládám hold našemu šoférovi, protože věřím, že to určitě nebyla žádná legrace zorientovat se v přeplněném Berlíně a projet ho bez jakékoliv újmy na fyzickém či psychickém zdraví nebo majetku. Sice jsem sem tam zahlédl malou kapičku potu stékající mocnému Gerťákovi po čele, ale zvládl to skutečně bravurně.

Konečně jsme tak dorazili do hostelu,  kde jsme za pomoci Gertyzových a Radimových skvělých znalostí německého jazyka vykomunikovali naši rezervaci a dostali i klíče od našeho pokoje. Pokoj byl malý ale v dobrém stavu a na to, že se jednalo o skutečně laciný hostel, jsem byl opravdu překvapený, že to nebyla nějaká příšerná díra, jakou bych očekával v Čechách. Zkrátka bylo vidět, že máme jako národ ještě co dohánět. Po vypakování věcí a přeparkování auta jsme se vydali do města na oběd. Sedli jsem nakonec do Thajské restaurace, kde jsem si pochutnali na výtečném jídle.

Poté se vyrazilo hlouběji do centra, kde jsme se s Elisse od ostatních oddělili a vyrazili vstříc berlínskému metru, abychom dorazili včas na koncert. Nakonec to nebyl vůbec žádný problém. Berlínské metro, tedy přesněji U-Bahn, je sice asi desetkrát větší než Pražské metro ale vše je pěkně přehledné a asi za dvacet minut už jsme byli na místě. Před Columbia Hall už postávalo několik desítek fanoušků - byl jsem vcelku překvapený, že jich nebylo několik set. Mezi čekajícími bylo i pár známých z Čech, takže jsme se k nim hned přidali a čekali s společně na to, až konečně začnou pouštět dovnitř.

Asi po 2 hodinách se dveře otevřeli a lidi se začali hrnout dovnitř. Po krátké kontrole batohu jsem se mohl vrhnout ke stánku s merchem, kde jsem si nutně musel koupit CD a tričko (jinak by to ani nešlo!). :3 Pak už následovalo asi  půlhodinové čekání než to začne. Když zhasla světla, lidi samozřejmě začali jásat a pak na scénu napochodovali Sukekiyo a začala asi hodina a tři čtvrtě čiré extáze, kterou jsem si užíval naplno. Koncert byl opravdu perfektní, Kyo samozřejmě vypadal naprosto skvěle a po tolika letech jsem konečně zase mohl slyšet jeho hlas naživo. To, co mě ale naprosto ohromilo, byl zbytek kapely, který byl prostě úžasný. Ze začátku jsem si říkal, že Sukekiyo je pouze Kyo, ale kapela mi změnila názor a myslím, že bez nich by to asi nebyl vůbec takový zážitek. Koncert neměl chybičku, zahráli všechny skladby z alba a pár skladeb Kyovo sólových písniček v novém kabátku, které mě velice mile překvapily. Je těžké se k tomu koncertu vyjadřovat, protože to byl tak úchvatný zážitek, že mi na něj nestačí slova. Za sebe můžu říct, že strčil do kapsy  i některé z koncertů Dir en grey, na kterých jsem byl a těm ostatním se naprosto bez problémů vyrovnal. Byl to opravdu super zážitek a doufám, že je ještě někdy budu moct znovu vidět naživo.

Po koncertě jsme se vydali znovu zpátky za ostatními a společně vyrazili se do hostelu převléknout a vzít sebou na noční procházku po Berlíně burčák, který jsme s sebou celou dobu vezli v kufru auta. Po několika různých návrzích, jsme nakonec skončili v moc příjemném baru na terase s výhledem do ulice. Jen co jsme si objednali, dali jsme se i do burčáku. Jelikož jsme měli v baru objednáno, nikomu nevadilo, že jsme si přinesli ještě i svoje pití. Dokonce jsme jednomu z obsluhy nabízeli ať si s námi dá pravý český burčák. :D

Jelikož pak začalo příšerně pršet, museli jsme se schovat pod stříšku před barem a popíjeli dál. Nálada v pozdějších hodinách už byla velice bujará a pro Berlíňany muselo být jednoduché poznat, že jsme Češi. :D Nicméně obsluha byla naprosto úžasná a i když jsme byli hlučnější, byli stále příjemní a smáli se s námi.

Protože jsme si pak všimli, že se již sklízí stoly, rozhodli jsme se, že nebudeme překážet a vyrazili do hostelu. Chvíli jsme si ještě povídali a pár z nás se šlo ještě projít kolem hostelu, ale nakonec jsme se stejně všichni sešli na pokoji a šli spát.

Ráno jsme se už akorát nějak dali do kupy a pádili na parkoviště, kde na nás čekalo autíčko. Cesta zpět byla rychlá a příjemná. Po cestě byla ještě potřeba pauza na kafe a dortík a pak už hurá do Čech. Po příjezdu do Teplic jsme ještě skočili na další kafe do restaurace a nakonec jsme se všichni rozešli domů.

Na závěr tohoto článku musím poděkovat všem, kteří se mnou v Berlíně byli. Bylo to perfektní a bez Vás by to určitě nebylo ono.

A ještě pár doplňujících fotek (děkuju Radimovi za vypůjčení některých fotografií):