Dir en grey Budapešť 2011 - Concert

Only in Czech language.

Moje cesta začala už 16. srpna 2011. Musel jsem vyjet už o den dřív, protože si neumim představit ,v kolik bych musel vstávat, abych to do Prahy na tu šestou ranní stíhal. Takže jsem vyrazil už kolem pátý hodiny do Prahy, kde jsem měl sraz s Miruem, u kterýho jsem i přespal. Samozřejmě, že jsme nešli spořádaně spát v 9 hodin, ale někdy v 1 ráno a usnul jsem až někdy ve 3. No a budíček jsme měli na čtvrtou hodinu. Ráno jsme se upravili a vyrazili na Florenc, kde už všichni čekali. Pak jsme málem nevyrazili, protože jsme si spletli nástupiště. :D Cesta do Budapeště byla docela v pohodě - až na to, že se nedalo spát, protože to hrozně drncalo. XD

Po výstupu v Maďarsku jsme chvíli s Miruem bloudili a ztratili se ostatním. Nakonec jsme je našli ve společnosti Maďarských policejních sil, kteří byli velice zvědaví na naše občanky (asi jsme prostě působili jako teroristi nebo co?). Potom jsme se vydali na dlouhou strastiplnou cestu rozpálenou Budapeští. Bylo to opravdu něco naprosto šílenýho, 36°C ve stínu a my všichni v černym. Ani nevim jak dlouho jsme šlapali, ale přišlo mi to jako věčnost, do toho jsme se i vraceli, abychom zase zjistili, že jsme šli správně. No nakonec jsme dorazili od oné indiánské vesničky, kde už bylo lidu jako smetí. Museli jsme samozřejmě čekat ještě pěkně dlouhou dobu, než nás konečně pustili dovnitř. Nejvíc mě asi překvapoval pán securiťák, kterej tam namachrovaně stál s plešatou hlavou a vytetovanou slepicí na větrníku na ruce a s úšklebkem, ze kterýho se dalo vyčíst co si tak asi o nás myslí.

Když se to konečně začlo hejbat, tak někteří, co měli oproti mě nápadnou výšku a velké blonďaté nebo zelené vlasy (nebudu jmenovat :D) se nacpali zcela neférově a podvodně dopředu, takže i když přišli později byli mezi prvními... :D No nakonec jsme se zdárně dostali až dovnitř klubu. První, čeho jsme litoval při vstupu, bylo to, že jsem sebou neměl zrovna moc peněz, takže jsem si ani nemohl nic koupit. Těch krásnejch triček, co tam měli... *___* Takže nezbývalo nic jinýho, než si jít už stoupnout do davu a čekat. Stoupl jsem si na skvělé místo, před houf náctiletých pipinek, co si sedaly na zem a dělaly paci paci pacičky a nebo měly na hlavě ouška. Co jsem si o oněch slečnách myslel snad ani nemá smysl vypisovat. Doufám že si jich Diru nevšimli...

Konečně začal koncert a já si zase nemohl uvědomit, že je vidim opravdu na živo! Sice už to bylo po čtvrtý, takže bych měl už být zvyklý, ale když příjde ona chvíle, tak je to prostě uplně jako poprvý. :D Kluci hráli skvěle a bylo na nich vidět, že si to užívaj. Nejvíc se mi asi líbil Die, kterej byl pořád jak sluníčko nebo se pekelně tvářil a hecoval nás, že nepaříme. :D Kyo se tam válel, kvílel a vydával všelijaké zvuky jako vždy a měl na sobě adidasku a popravdě byl jsem rád, že jsem si mohl zažít Kya v teplákovce, protože to sem ještě na živo neviděl. :D Toshiya vypadal naprosto dokonale a vždycky, když přišel k nám tak sem nemohl koukat na nikoho jinýho, on prostě vypadal jako Bůh. *____* Měl dokonalý hadry, skvělý vlasy, tvářil se jako největší šéf a děvka... Prostě to byl fakt největší frajer. Kaoru mě mile překvapil, že konečně po asi pěti letech odhodil svoji masku ošklivého zachmuřelého morouse a usmíval se nan nás, dokonce bych řekl že vypadal dobře, přišlo mi totiž, že má mnohem míň mastný vlasy, než jak je mívá v poslední době na fotkách. :D Ze Shinyi sem měl jak ovždy uplně nejmíň a ačkoliv na něj bylo vidět, tak jsem se mu nevěnoval asi tolik, kolik si zasloužil, byl jsem holt fascinován Toshiyou. Shinya si ale stejně byl ve svém 2x2 metry malém světě plného bubnů a činelů, takže to bylo stejně fuk. :D

Největší radost mi na koncertě asi udělaly songy Different Sense, Raiketsu Nariseba, Mr. Newman, Ain't Afraid to Die a Zan. :) Po skončení koncertu zůstal ještě nějakou dobu na scéně Die a Toshiya, kteří se s námi loučili. Když Toshiya slézal s Kyovo bedničky, tak se mu zasekla sukně a zvedla se mu někam do půli stehen, musel sem se bavit tim, jak ji rychle stahoval a pak se tomu smál a dělal, že se nic nestalo. :D Die tam seděl s ručníkem na hlavě a pak rozhazoval trsátka a ještě si z lidí dělal prdelky. Nakonec se i oni s náma rozloučili a odešli.

Po koncertu, když jsme se konečně napili, odpočinuli a sjednotili, jsme se vydali k tourbusu, kde jsme chtěli ještě zamávat Diru než odjedou. Do autobusu už zalezli všichni až na Kya. Dělali jsme si prdelky na Kyovo účet. A to jen kvůli tomu, že mu to tak trvalo. Nakonec přišel i on a zamával nám. Přičemž se za mnou ozval maniakální  křik a pištění holek, co z toho málem omdlely. :D No později se k nám připojil asi tak dvoumetrový vlasatý stuffák od Diru, kterej nejen že nám přinesl hromady piva a flašku s jamesonem, ale i (jak jsme nakonec zjistili) soudek piva, kterej dostali Diru od německejch fanoušků. :D Taky nám pověděl, že Die šel ještě slavit svoje narozeniny. Tak jsme vzali jako povinnost na něj počkat. Se stuffákem a jeho zásobami piva to holkám celkem ubíhalo. Nakonec se vyvalil z klubu naprosto zlitej Die, kterej se motal tak, že sem se bál, že někam odpadne. I bedňák, co tam s nim chlastal, nevypadal střízlivě a tak Die chytil, aby ho k nám odnesl. Když už byl Die konečně rozhodnut, že se za námi (teda spíš pivem co držely holky v ruce) vydá, tak tam přiběhla Nora, která si ho s výrazem "můj bože všichni už šli spát a jenom ty děláš furt bordel a zdržuješ" skoro přehodila přes rameno jak padlého kamaráda v zákopu a odtáhla ho do busu. Pak se k nám ještě vrátila a aby nám to nebylo líto, tak rozdala pár Dieovo trsátek (samozřejmě, že na mě nevyšlo). Pak už jen zalezli, my se rozloučili se stuffákem a mávali Diru na šťastnou cestu.

Nakonec jsme se doplahočili k místnímu McDonaldu, kde jsme strávili půl noci a řešili ty nejzávažnější věci. Tu druhou půlku jsme pak strávili na nádrží, kde jsme vypadali jak ležení bezdomovců. Cesta zpět byla vcelku rychlá a bezproblémová. Doma jsem byl rychleji než jsme čekal. Na závěr snad ani neni potřeba nic dodávat, koncert byl dokonalej stejně jako atmosféra na něm. Bez naší skupinky by to nebylo ono a chci ještě jednou všem poděkovat, bez vás by to nebylo tak úžasný. <3